GALERIE ANDY

1. Co bude, bylo.
2. Arrêtismus není směr ! Arrêtismus je postoj (doslova) odmítající jakýkoli « pokrok », neb výrazy jako « pokrok » či « pokrokový » považuje za historicky i aktuálně znemožněné. Ani hromadné lágry, ani elektrický kartáček na zuby (ani elektrický kartáček na zuby velitele lágru) lidstvo nijak duchovně neobohatily. Arrêtismus činí jediný pohyb, a sice úkrok!
3. Honba za čímsi « novým » degradovala malířství na úroveň fabriky na nenáročné dekorace či naopak na prostý exhibicionismus. Arrêtismus činí vysokým čelem vzad od současné velkoprodukce barevných míchanic. Moderní umění objevilo to, co si objevil již pravěký člověk v jeskyni – že totiž tažený předmět pouštějící barvu po sobě zanechává tuto barvu na podkladu. Arrêtismus není takto zpátečnický. Ve svém záběru nepřekračuje hranici, kterou střeží Celník Rousseau.
4. Arrêtismus odmítá neustále hledat toto « nové ». Neustále hledá jen zapomnětlivec. Horečnatě hledané brýle spočívají obvykle na nose.
5. Správný arretista nehledí do budoucna, neb ví, že budoucnost je naplněna nesmrtelnými díly, která již vznikla či která on právě vytváří.
6. Každý avantgardista začíná tím, že je předurčen být passé. Jednou z vedlejších funkcí arrêtismu je sloužit jako misangarda před tímto marným a marnivým počínáním.
7. Nastupující generace, jež omílají stále stejný argument týkající se jakéhosi « jejich » života a « jejich » světa, se pouze nechávají krátkozrace mást svou životní příležitostí a skutečností, že jsou zrovna na řadě. Správný arrêtista setrvává v generační vzpouře vůči svým dětem.
8. O tuto vzpouru si moderní výtvarné umění již pěkně dlouho koleduje.

Manifest, ve formulaci Vojtěcha Probsta, vznikl na konferenci předních teoretiků arrétismu konané ve Kbelích v půlce srpna, pak během září a října a na Mikuláše ve tři odpoledne, roku 2007.